Anděl smutku

Do domu přišli hosti a nebe bylo právě plný hvězd

já seděl na předmostí lávky z frází úsměvů a gest

A7 Dmi7

Ta lávka vedla někam, kam jsem týhle noci nechtěl jít

E7 Ami

a tak před tebou smekám a nejspíš to co piješ budu pít

A7 Dmi

V tom prapodivným šenku kam mě dones můj dvounohej džíp

E7 Ami

mi někdo podal sklenku a v louži smutku cigaretu típ

Ten smutek z tebe čněl jak ebenovej trám

a všichni kolem se mě ptali co si k pití dám

Ten smutek v tobě vřel jak gejzír bahenní

a já chtěl se svou whiskou dopít i tvé trápení

Rty rozněžnělý tmou se tisknou k cigáru

jen mokro zimavý zabrání požáru

Jsi sama a já sám - jsme prapodivnej pár

co v třasovisku máv na černý autokar...

Už dávno zamkli kasu, svý sakypaky si barman sbalil

zalezl do kanafasu i starej štamgast Jack a valchař Bill

Máš dlaně chladný stezkem a vlhký mlhou vyplakanejch slz

těch s originál leskem, kterejma je všechno vidět skrz

Jak tichej anděl smutku tu stojíš plná všeho, co není

a já se děsím skutků, myšlenek i slov a loučení

Ten smutek z tebe tek jak smolnej vodopád

až černejch louží kolem tebe začal jsem se bát

Ten smutek z tebe vlál jak noční uragán

rozžhavenej vzpomínkama od pekelnejch bran

A potom jsi šla spát, já s lahví zůstal sám

Snad jsem tě měl rád, dům zůstal do kořán

A pak jsem dlouho šel, vzpomínal co jsem pil

A kolem táh se kraj kterej smutek zpustošil...