Bagrák

Jsem obyčejnej bagrák a bourám starý Ústí devět let,

mám ženu a dvě děti, klukovi jsou tři a holce pět.

Maj´ rády most a řeku, holka chce bejt cowboy

a kluk že půjde dělat do hutí.

No nemaj z toho rozum a kdo ví, kam je osud zavane,

maj´na zahrádce písek a moc jim chutnaj´ švestky spadané.

Leč nemaj´ ani scheina, co do písku se denně ukládá

a na ty modrý švestky kdoví jakej sajrajt napadá.

Ještě, že jejich máma zná jednu paní, co zná školníka,

a ten ví vždycky nejlíp, kdy z chemičky sajrajt uniká.

Neboť v tuhle chvíli maj´ všechny školky vokna zavřený

a děti nesměj´ nikam, no aspoň nemaj´ boty vodřený.

Leč ten, kdo nemá známý a chodí s dětma na procházky sám

a po hřišti se honí a na lavičky sedá k svačinám,

ten neví, kdy svý děti v H2SO4 namáčí

a dva tisíce ročně tu realitu zlepšit nestačí.

Ty dva tisíce ročně, co berem místo masek plynovejch,

maj´ vyvážit ty jedy, co denně člověk místo vzduchu vdejch.

Jenže ty malý děti, ty za to prostě nedostanou nic,

vždyť pracující nejsou a pořád mají obě půlky plic.

Jsem Jsem obyčejnej bagrák a bourám starý Ústí devět let,

bohužel rok mi schází, abych taky bral ten příspěvek.

Já devět let se dusil a nic jste mi za to nedali,

jen lásku k městu Ústí, tu zaplať Pán Bůh jste mi nevzali.

A k tomu zbejvá víra, že není třeba prchat na Hanou,

že vyhraje to rozum a všechny tyhle trable přestanou.