Mlhovej zvon

Když jsem se vylodil na Temži v doku,

na doušek do knajpy táh jsem se tmou.

Ten chlapík měl do hrobu jenom pár kroků

a že by rád skleničku vypil se mnou.

Já povídám: Jestli máš chlapíku money,

zapadnem k Velrybě na řádnej lok,

holky tam všecky maj k legraci sklony,

odejít před ránem může jen cvok.

Odbila půlnoc a mlhovej zvon

vydával podivnej varovnej tón...

Sotva jsme v putyce našli si flíček

chlap vytáh měchejř a na pingla máv,

ve světle mizernejch lojovejch svíček

rozvázal špagát a já zůstal paf.

Černý a bílý a růžový perly,

hotový poklady, hospoda štajf.

Beznohej Flaggerty zahodil berly

a brejlatej O'Hara přestal číst Life.

Bylo půl jedný a mlhovej zvon

vydával podivnej varovnej tón...

V putyce vypukla ohromná sláva,

dědek řek: Nalejte, co kdo chce pít.

Já koukám na Mabel jak to s ní mává

a z fleku mu slibuje, co bude chtít.

Chlap se tak podívá kolik má v pase,

kejvne a povídá: Já bych to bral.

Šiknem se k sobě i při tý mý kráse,

ty budeš královna, já budu král.

Vtom odbila jedna a Mabel i chlap

vylítli stropem a zůstal jen smrad...

Všichni jsme zůstali jak když nás bací,

v tu ránu vyčichnul tabák i rum.

Pár holek zaječí, pár se jich skácí

a v putyce ztichne i nejtišší šum.

Do toho ticha se hlas ozve suše

starýho rejdaře co kdysi zkrach:

Každá ta perla je zakletá duše

hříšníka, kterej už rozpad se v prach.

Do dneška mají tam děravej strop

a ten zvon mlhovej mlčí jak hrob...