Neznámá ze Seiny

Ami F7 E7

Vlasy blond a jmenoval se René,

A7 Dmi

všechno, co jsem měla, dostal věnem.

Číslo devět, patro čtvrté, na tapetách plíseň,

F7 E7

stropem kape na střevíce zuté.

Kde je čas, kdy měla jsem ho ráda?

Do banky se láska neukládá.

Běda tomu, kdo jí plýtvá, zbudou ruce prázdné

s otázkou jak vystačíš si zítra.

R: Dál harmonikář své písně vyhrává,

dívka se nezdráhá všechno dát, všechno dát.

Dál bulváry zní, zní slovy milenců.

Dál pannám do věnců padá déšť a neustává.

Každé ráno v tržnici je nával.

Kdo ví, kolik takových jsi znával?

Trvalo to týdny čtyři, začalo to s jarem,

svolila jsem na svatého Jiří.

Zhasla světla na podřadné scéně.

Nezáleží na hercově jméně.

Vyschly slzy, došly city, zbývá jenom úsměv,

který najdou zítra ráno v Seině...

R: Dál harmonikář své písně vyhrává,

dívka se nezdráhá všechno dát, všechno dát.

Dál bulváry zní, zní slovy milenců.

Dál pannám do věnců padá déšť a neustává.