Balada o uvadlé růži

Na zámku setmělém už louč se rozsvěcí

A páže nese lem pláštěnky knížecí

Na věži trubač troubí, zatímco dole bloudí

Komtesa Magdaléna, růži nese si

Je celá rozechvělá

Tu růži někdo jí dal tajně na polštář

Ona teď málo jí a pobledlou má tvář

Růže jí spánek kazí, celou noc proprochází

A jestli usne, o tom ráno hledá snář

Je celá rozechvělá

Oči jí žárem planou

Nad láskou ukrývanou

Počítá muže, kteří růže

Na polštář mohli dát

Tu růži uschová uvadlou v herbáři

Pak se jí vždycky znova oči rozzáří

Jakmile spatří růže, uvidí všechny muže

Kteří se přiblížiti mohli k polštáři

A bude celá rozechvělá