Blues

Když mi bylo deset

To tenkrát přišli pro tátu

Já pořád vidím výklad

V béžovým kabátu

A černej tatraplán

Půllitry plný plakátů

A pak jsem jednou jel z Příbrami

Tam někam do lágru

Já nezapomínám

Na nízkej hnusnej důl

K němu viděl jsem tátu

Jak vedlo ho pár zrůd

A on mě taky viděl po letech

A teprv dneska už to vím

Co asi cítil

A proč neskrýval svůj stín

Za svý dávnou stýskotu

Se dnes už nestydí

A pak uběhlo šest let

A pustili jich tenkrát víc

Řekli jim jen Sorry

A jinak vůbec, vůbec nic

Že prej rozhod o tom Chruščov

Ten tlustej strejda z Nemanic

To v OSN mlátil botou o stůl

A táta žil už jenom rok

Já slyšel pořád stejnej blábol

Kupředu, zpátky ni krok

Prej my za nic nemůžem

Stalin byl prostě cvok

Jó, když byla revoluce v osmdesátým devátým

Tak to mi bylo ještě hej

„Už je to tady,” křičel jsem

A byl jak zmámenej

Zas slušnej bude dobrej

A věčnej sluha bude zlej

Já vždycky byl spíš skeptik

A vždycky stranou raděj stál

Ale na občanský fórum

Jsem stokrát přísahal

A vůbec poprvé táhl s davem

Co dřív jsem se ho bál

Dnes pustím televizi

A koukám jen tak přivlídně

Jak tam exhibují lidé

Co sedávali na klíně

Těm rudejm mocipánům

A konverzujou povinně

A pak zas rádio si pustím

A musím se prostě smát

Ten hlas, co poslouchám

Ten už, ten už dávno, dávno znám

Vždyť toho dávali mi komunisti

Vždycky jenom za příklad

A herci seriálů

Jak dřív mi dávaj do těla

Vždyť lepší politruky

KSČ nikdy neměla

Jó, sluha přece pánům

Problémy nedělá

Až do teď všechno její trpěl

Potom se v tisku dozvím dnes

No přece ten, kdo má pár domů

A pátej mercedes

Že prej dusili ho tuze

To je přec jasná věc

Jó, odpustky se prodávaj

To vždycky stále stejný lidi znaj

Na Václaváku s grilem v pravej čas

Si hymnu rádi zazpívaj

To pros, že je náš mrak

To je náš rodnej kraj

Čím dál víc myslím na tátu

Tak špatně usínám

Ta stará rozepře je zas tu

Poslouchat kecy odmítám

Tak aspoň Pánubohu díky

Že vlastní ostrov obývám