On zůstal sám

Je temná noc a hvězdy nezdají se tak nejasné

Právě přešly potok Cedron, jeho srdce jeví se bolestné

Vzal si jen tři nejvěrnější, že by se snad bál

Ještě nedávno on všemi uznávaný král

Nechce být sám

Nahoře tam v úzkosti a horečce padá na tvář svou

Prosí, ale potom příjimá jen tu těžkou chvíli nezbytnou

Rukou utírá si z tváře pot krvavý

Ty tři vedle klidně spí, už nic je nebaví

Zůstal sám

Vidí, jak se k němu blíží olivovým hájem divná zář

Tak se přece domluvili, je to se svou bandou zrádný lhář

Na to, že ho chtějí spoutat, už nic neříká

Taky poslední z těch věrných nejraději utíká

Zůstal sám

Probouzí ho chladné ráno, slyší i jak kohout kokrhá

Už se za něj stydí i ten, co mu včera věrnost sliboval

Když ho vedou na nádvoří, tak ten stejný lid

Co mu tehdy vzdával poctu, chce ho teď zabít

Zůstal sám

Zmučený a zubožený upotácí se hlučnou ulicí

Vprostřed davu tam stojí krásná žena tiše plačící

Jejich oči se jen střetly, nemůže však k ní

Chtěl by teď být aspoň chvíli v Nazaretu s ní

Zůstal sám

Jak bezmocně tam visí jeho ruce, nohy k dřevu přibité

Upřeny jsou vzhůru k nebi jeho oči krví podlité

V žalu volá k svému otci, proč ho opouští

Těm pak dole, dřív než skonal, z lásky odpouští

On zůstal sám