Starej vetešník

1. Šel jsem takhle jednou

Starou známou ulicí

Jen tak vláčně jsem tam bloumal

Že jsem neměl žádnej cíl

Nikde žádná kráska na dohled

Dopad jsem jak trosečník

A pak viděl jsem, že tady

Otevřel si krámek starej vetešník

2. Viděl jsem ji z dálky

Byla krásná jako hřích

Klidně stála ve výkladu

Kolemjdoucím na očích

A houpala se v bocích

Málem zakopnul jsem vo chodník

Kde asi k týhle skvostný krásce

Přišel starej vetešník

R: Hej, pane vetešníku

To se mi snad musí zdát

Máte mít budíčky

Máte mít žehličky

A telky, který nechtěj hrát

Hej, pane vetešníku

Kdopak vám ji mohl dát

Máte mít hodinky

Falešný prstýnky

Za sto dvacet osum padesát

3. Měla tělo z mahagonu

A hmatník z javoru

Nikdy jsem neviděl

Takhle krásnou kytaru

Hlas, jako když duní zvony

Je to zkrátka majstrštyk

A teď ji šoupnul do výkladní skříně

Starej vetešník

R: Hej, pane vetešníku...

4. Nechci věřit, že ji prodal

Ten, co ji tak miloval

Jestli se dostal do průšvihů

A nevěděl jak dál

Třeba dlužil na úřadech

Nebo neměl na perník

Na každýho někde číhá

Jeho vlastní vetešník

5. A tak jsem nezaváhal

A dal jsem mu, kolik chtěl

Trochu jsem ji naladil

A domů jsem s ní šel

Jó, tenkrát byla mladá

A já byl začátečník

Po letech dal nás dohromady

Jeden starej vetešník