Dravci

Po mokřinách

plných suchých stromů

letí mlhy k ránu

nedoškaví ptáci čekaj

až se slunce na zem podívá

do ospalých očí zved´se vítr

a vlní trávu v lánu

kde vzbudilo nás krásno

až zajíkavý

jak jindy nebývá

Nad peřinou bělostných mlh

si se sluncem stín na větvích hrál

a měnící svět podzimních vůní

byl tak blízko k nebi

Nad krajinou náhle vzlétl dravý pták

s křídly proti větru

až skoro stál

a my posazeni napůl v teplých dekách

dívali se na ráj blízko k nebi

byl blízko nás

Na toulání žádná rada dobrá

zvednout se a být

a ve tři ráno pozeptat se hvězd

o čem se má zdát

A na tišinách

hloubí zátok řek

najít se a nebýt

v harmonii protoulaných dnů

najít čísi řád

Nad peřinou bělostných mlh

si se sluncem stín na větvích hrál

a měnící svět podzimních vůní

byl tak blízko k nebi

Nad krajinou náhle vzlétl dravý pták

s křídly proti větru

až skoro stál

a my posazeni napůl v teplých dekách

dívali se na ráj blízko k nebi

byl blízko nás