Krabičky

1. Spadla jsi mi před oči, já do vzduchu sáh',

a najednou tam nebylo nic,

to jsem otevřeným oknem ruku po hvězdě vztáh',

jen ve spánku nic nebylo, nic.

2. To ňáká holka v druhým patře smála se snad,

v našem paneláku veselo je,

a pod záclonu vklouzla ke mně, když jsem šel spát,

zdála se mi do pokoje.

R: Jé, smutno mi je, když v noci v tichu, ve tmě lehnu si sám

a spánek nejde, černý můry lítaj' sem, zase tam,

to člověk umřít musí, aby přišel někdo a řek: hele, on je!

Jé, smutno mi je, zavřeni v krabičkách se mačkáme zas,

v chodbách se potkáváme, podobnýmu jak vlasu vlas,

to člověk umřít musí, aby přišel někdo a řek': hele, on je!

3. Trochu toho dobra, kousek citu a tak,

vždyť my potřebujem lásku jak sůl,

a zatím poztráceni vidíme, jak ujíždí vlak,

vždyť čas bez lásky je času jen půl.

R: