Krvinky

Do vlasů nafoukal ti podzim vítr,

najednou vypadáš jak nějakej čert,

jak ti to sluší, jako bohyni z mýtů,

tak jako zlatovláskám z čarovnejch her.

Do očí zasedlo ti červený slunce,

hned vedle s dovolením sed jsem si já,

jde z tebe teplo a mně tluče zas srdce,

protože schovám tě v komoře má.

R: (Už je to) už je to tak, máme společný krvinky propletený,

navzájem hlídáme oběh, aby splín nepad na hemžení.

Když vidím, že jsi někde na duši bílá,

tak snažím prokrvit ti koloběh tvůj,

od vousů a od všeho zčervenáš milá,

zastavím, odvracím, však ty šeptáš: stůj.

Poslechnu, něžně sevřu, do ucha kousnu,

nebe se otočí a začervená,

přesto nám přikývne, vždyť láska jak ve snu,

všechna přání úplný má.

R: (Už je to) už je to tak...

R: (Už je to) už je to tak...