Pošťák

Usnulas mi před očima, proutku můj

tví nohy myje připomínaj

našlapuješ rukama jak světrem tůje

myšlenky se zapomínaj

R: Pošták přijde s psaním, tak je zavírám

dobrou zprávu že sem tě mněl

šťastnej s tebou vždycky trochu umírám

s naježenou (?snahy ženou) radostí těl

Usnulas mi před očima, snůbků můj

občas voníš barvami trav

trpělivá lásko hvězdy nenastavuj

stačíme si, zami svůj práh

R: Pošták přijde...

Usnulas mi před očima, vláčku můj

teď neřeknu nic – proč zrovna tak

rozsypaná zrnka dehu zrovna ten tvůj

jak miluju že svět je až pak

R: Pošták přijde...

radostí těl...

radostí těl...