Světlušky

1. Po stonku trávy míří k nám

Emi A7

světluška, ne, nech ji být,

ten její někde čeká sám,

Emi A7

když dotkneš se jí, třeba nebude ho chtít.

R: Zkus se dotknout mě a potom zkusím to já,

kolik něhy nosí lidská dlaň,

já nevím, ale mně se zdá, že záříš

jak ze světlušek celá stráň.

2. Něco duní, neboj, klid,

to jen ve skalách tu bloudí vlak,

světel oken dlouhá nit

dotkne se nás, zmizí pak.

R:

3. Po stonku trávy míří k nám

světlušák, ne, nech ho být,

unavený, chce být sám,

dělal světýlka, a teď chce snít.

R: + [: jak ze světlušek celá stráň ... :]