Cesta

1. V autobuse seděly

se šamanem děti

a jedly jablka ze sadu.

Já jsem s nima cestoval

na sedadle sám

úplně vzadu.

Ty jsi tam jela taky.

Nebylo jasný, kde jsme

a proč vlastně.

Bylo to jedno.

Chvíli jsi zpívala

strašně krásně písničku

– neznámou písničku:

Lálalalála…

R: Nebe je otevřený.

Píseň v podobě ženy

se snesla dolů ke mně.

Ruce jsou natažený,

jablka jsou červený,

si s nima k sobě sednem.

Dotýkají se našich

lačných rtů.

2. V autobuse usnuli

všichni mimo nás

a šamanovy ženy.

Dívala se dopředu,

měla oči

úplňkem zatížený.

Ty jsi nevystoupila,

už bylo jasný, kde jsme

a proč vlastně.

Řekl jsem: Zazpívej,

prosím tě, zazpívej

hrozně krásně písničku

– tu tvoji písničku:

Lálalalála…

R: Nebe je otevřený,

píseň v podobě ženy

je ta nejlepší hudba.

Ruce jsou natažený,

jablka jsou červený

a oběma nám chutnaj.

Obejmi mě srdcem.

Zazpívej.

Tady je, tady je...