Inkoustový ruce

Obě ruce od inkoustu.

Kam jen je mám dát?

Učitelka začala řvát: "Dej je za záda!"

A nad náma všema visel spokojený Glum.

Moje máma, modrá branka, zahrada a dům.

Už musím jít, už musím zase dál, jdu s pevnou nadějí

a to je má největší zbraň.

Jinou nemám!

Musím jít, musím zase dál a vše je, jak má být,

anebo tak, jak to nemá.

A já doufám.

Obě uši plný hluku a zasaženej já,

nejsilnější okamžiky klepou na záda

a nad náma všema nebe a velkej žlutej zvon.

Babička má žlutej hřeben s lady Dianou.

Už musím jít, už musím zase dál,

jdu s pevnou nadějí a to je má největší zbraň.

Já jinou nemám!

Musím jít, musím zase dál, a vše je, jak má být,

anebo tak, jak to nemá.

A já doufám.

Obě ruce od inkoustu.

Kam jen je mám dát?

Zvednu je až za oblohu, ale nehodlám se vzdát.

Už musím jít, už musím zase dál,

jdu s pevnou nadějí a to je má největší zbraň.

Já jinou nemám!

Musím jít, musím zase dál a vše je, jak má být,

anebo tak, jak to nemá. A já doufám.