Café Nostalgia

Legrácek prý bylo dost

Ideály - Samá kost

A těla nám těžknou

Vymýšlím kde šťávu brát

Tehdy vážný, tehdy se smát

Mám z toho teskno

Asi jako bílých vran

Je těch euforických rán

Ale jsou pořád

Dávno nejsem samý flám

Jenom občas utíkám

A bývám neřád

Končívám tam

V kavárně Nostalgie

Tam vždycky volné místo mám

Tam se sbírávám

Vlak se rozjel dá se žít

Hledám kuráž vystoupit

A jít znovu po svých

Holka já nenosím klid

A někdy nevím mám ti být

Raděj pro pláč nebo pro smích

Rád bývám sám

V kavárně Nostalgie

Tam vždycky volné místo mám

Tak se sbírávám