Na konci léta

Léto nám vnutilo své písně

vysypané z oken domů ven

a já jsem vděčný

jak ztmavlá kůže umí být

za pár nových vrásek

Z odstínů

mých všehoschopných nálad

slunko tahá aspoň malý klid

je to marné ve mně nemůže už být

ani není z mých lásek

R: S kterýma lehnem vedle sebe

do cesty běžícímu času

Jak ti co pevně věří

že z dlažby vykřesají spásu

Jak ti co pevně věří

že z dlažby vykřesají spásu

Postávám v galerii léta,

samý portrét,

já jsem málo krajinář

A když se zeptáš

který mi právě nedá spát

Řeknu si přece z mých lásek.

R:

R: