Svíčka

Já svěřil se známé,

že mám slabé chvíle,

snad vybledly časem

mé růžové brýle.

Říká, ať večer

si zapálím svíčku

a koukej do plamínku,

koukej a ber to jak hříčku.

To je kousek slunce,

ta hořící svíčka,

žádný obchodní trik,

žádná matoucí klička.

Říkám si pro proč ne,

vyzkouším svíčku

a hlavou mi běží,

ber to, ber to jako hříčku.

Všechno je právě

jak být má,

nic k oslnění

a není ani tma.

Měkké je světlo

a měkké jsou stíny

vzpomínáš lásko,

já nebudu jiný.

Rád se vracím

a přivítám víčka,

vzpomínáš

býval jsem

byla ji

hořící svíčka.

Všechno je právě

jak být má,

nic k oslnění

a není ani tma.