Ještě jsem nepřivykl

Ještě jsem nepřivykl

na tvůj dech,

jak dítě rozespalý

ve svých snech,

z tvých retů vyhoštěný

jako zběh,

amnestie v nedohlednu,

je to pech.

Opit rozdílem světů

čtyřech zdí,

na skládce vyhozený,

jen pár dní

začínám vzpomínat si,

je to zlý,

k bohu jsem se obrátil

poslední.

Ne, nejsem pesimista,

proč znovu

měsíc už vyhasíná,

je v novu,

v duševním lazaretu

zavřený,

dělám si cigarety

balený.