Lavina

V zařízeném bytě a přesto bezdomovec,

uprostřed davu a přece sám;

prohlížejí si tě, jak oběť, tak i lovec,

chtěl by jsi zmizet a není kam.

Ubývají síly a slábne resistence,

chtějí tvou hlavu, budou ji mít;

člověk, ten se mýlí, svobodná existence

uprostřed krise nedá se žít.

Jednou přijdeš domů a pustíš televisor,

zakoupíš zboží za super cenu;

jako bonus k tomu změníš svůj vzhled i názor

a v denním tisku najdeš si ženu.

Každého to čeká, říkám a nepřestanu:

musíš to prožít, marný je vzdor;

jsi jen pes, co štěká na dlouhou karavanu,

jen zrnko písku, smrtelný tvor.

Ale přes to všechno je v tom smysl, i když jsi jen vločka sněhová;

žiješ jen krátce, než vyjde slunce; vločka, ta se jinak nechová.

Ale jednou za čas se vločky spojí a už to není krása nevinná;

má zuby dračí, pak výstřel stačí a údolím se řítí lavina.