Arakadabra

V temné kobce sloužící

vědám tajemným,

kolem baňky kouřící

těžký sladký dým.

Pavouk fešným hávem skryl

přístroj kouzelný,

krucifix i pentagram,

noci bezesný.

Zlato mění v olověnej prach,

zaříkadla, kouzla, čáry na stěnách.

Bledou tvář mu halí dlouhej vlas,

kousek z jeho kouzel dříme v každým z nás.

Babský ucho, žabí hlen,

černá magie,

kdo ví co děd zmatený

v rauši vypije.

V dáli soví houkání

a krkavců řev,

k šílenství ho dohání

- dá Medvědí krev.

Zlato mění v olověnej prach,

zaříkadla, kouzla, čáry na stěnách.

Bledou tvář mu halí dlouhej vlas,

kousek z jeho kouzel dříme v každým z nás.

Už jen kousek, vím,

věčné mládí vykouzlím,

starcům nevrlým a zlým

šanci dám.

Cestu správnou znám,

všechno potřebné už mám,

malý krůček ke štěstí,

to slovo však zapomínám.

Zlato mění v olověnej prach,

zaříkadla, kouzla, čáry na stěnách.

Bledou tvář mu halí dlouhej vlas,

kousek z jeho kouzel dříme v každým z nás.

Zlato mění v olověnej prach,

zaříkadla, kouzla, čáry na stěnách.

Bledou tvář mu halí dlouhej vlas,

kousek z jeho kouzel dříme v každým z nás.