Černobílý svět

Bráníš se myšlenkám

mít duši na prodej,

blázníš, chceš mít jen kam

dál mířit, už to vzdej!

Léháš ve výčitkách,

chceš hrát si? No tak hrej!

Splétáš si po nitkách

svou oběť za trofej.

Bráníš se mít vlastní názor,

dávno netušíš,

koho vlastně vzýváš za vzor,

sám se udusíš.

Důvodným námitkám

tu hroby vykopej,

tím vložíš ke kytkám

svou vlastní epopej.

Strach se šíří jako nádor,

lék je dětský smích,

v rukou svíráš detonátor

ze slov vyčichlých.

Na tak už vstávej!

Správnou chvíli

už svou vizi začít žít

Ty odkládáš,

černobílý svět

teď barvou zlít

už nezvládáš.

Vstříc dalším tajenkám

bys rád, jen neznáš děj,

tak v Říši divů Alenkám

lžeš jako čaroděj.

Dávno všem milenkám

jsi k smíchu, sám se ptej,

proč vtíráš se k dívenkám

a čekáš předprodej?

Ztrácíš sílu slýchat zápor,

pláč Tě vyděsí,

cítíš se jak reformátor,

než ho pověsí.

No tak vstávej!

Správnou chvíli

už svou vizi začít žít

Ty odkládáš,

černobílý svět

teď barvou zlít

už nezvládáš.

Jak dávno je to,

Kdys' dýchal za svá snění?

I v temnotách jsi věřil v rozednění.

Jen už jsi vzdal ten boj, že se svět změní.

Správnou chvíli

už svou vizi začít žít

Ty odkládáš,

černobílý svět

teď barvou zlít

už nezvládáš.

Správnou chvíli

už svou vizi začít žít

Ty odkládáš,

černobílý svět

teď barvou zlít

už nezvládáš.