Adélka (II)

1. Spíš určitě jen spíš, proč to zabolí

když se podívám?

Všichni pláčou -- spíš určitě jen spíš

proč se nevzbudíš když tě objímám.

R. Vstávej vždyť sis chtěla hrát

já jsem sluha a ty král.

Tak vstávej v noci můžeš spát

není nic o co víc bych stál!

2. Vím chtělas vědět dřív kde je hvězda tvá

a kam chodí spát.

Tohle nedělej zůstal bych tu sám

tvoje hvězda ví, nesmí mi tě brát.

R. Už dávno jsem tě toužil mít

a dal ti jméno Adélka.

Tak vstávej musíme už jít

šňůrky perel navlékat.

3. Spíš určitě jen spíš … objímám.

To jsem přece já…

mezihra

R. Vstávej…

4. Spíš určitě jen spíš … objímám.