Milenkám pláč nesluší

Jen na chvíli pouhou

jako stín přichází

posvěcená touhou

trápení nachází

hledá prosté souznění

proč nezvedá telefon?

komu vše to říct?

když tu schází právě on!

Možná zejtra s kytkou bude stát

na nároží

jednou větou změní

prokletí těch lží

Lákáš mě dál

jak to krásně duší zní

lákáš mě dál

milenkám pláč nesluší

a rány svý

pro pár vět nevnímáš

lákáš mě dál...

Dny se zas už táhnou

a on nikam nespěchá

a tak hvězd se ptá,

zda ji jednou nenechá

teď loudá se prázdnou ulicí

je pouhou láskou plačící

její němej svět

jenž dřímal v temnotách

náhle mizí

po těch slovech, sladkejch hrách

Lákáš mě dál

jak to krásně duší zní

lákáš mě dál

milenkám pláč nesluší

a rány svý

pro pár vět nevnímáš

lákáš mě dál...

Spletitá jak souhvězdí

může láska být, když má cíl vládnout a tvé

touhy zhatí dřív

než vůbec začnou žít

osud ten je dán já to znám

možná zejtra s kytkou bude stát

na nároží

jednou větou změní prokletí

těch lží

Lákáš mě dál

jak to krásně duší zní

lákáš mě dál

milenkám pláč nesluší

a rány svý

pro pár vět nevnímáš

lákáš mě dál...