La Gioia

La Gioia

Je málem den a první déšť

Do dlaní a rtů

Jí stéká

La Gioia

Víš, nebývá právě blízká

Když z křížů svítání

Tě snímá

Tajemná známá z parků

Když ptáci umlknou

Ti zpívá

Neklidné dítě větrů

Když hvězdy uhasnou

Ti zbývá

Chladnoucí ohně hlídá

Před jezdcem z pustých hor

Tě skrývá

A ty jsi spal

V kameni domů

Jak démant v hloubi skal

A do prázdna jsi psal

Že nepotká tě víc

La Gioia

A ty jsi ještě spal

A smutek se ti zdál

Jen potají jsi znal

Jméno La Gioia

Je málem den, tak pospíchej

Čas nezůstal

Na sever nebo jih

Do propastí a knih

Se nedívej

To jméno znáš

A kolem letí bůh

Tvých starověkých snů

Tak nedýchej

Na sever nebo jih

Do propastí a knih

Se nedívej

To jméno znáš

Je neústupná, víš

Je modla a je kříž

Je nocí něžných jmen

La Gioia

Je silná a je stín

Je odejmutím vin

Je dotykem i snem

Jménem La Gioia

Je tichem v říši sromů

Je touhou mrtvých domů

Je kněžnou dětských snů

La Gioia

A kolem jitra jdou

Do očí, které schnou

Je nepoznaně tvou

La Gioia