Dívko z kamene

Prošlas ulicí prašnou rynkem až k nábřeží

snad bych radši byl brašnou, na níž ti záleží

já nepohnu skálou

ty nevzplaneš jiskrou malou, ty nic

proč neumím zvednout oči a říct ti, říct:

Dívko z kamene přiměj k záři

přiměj k záři plamen svůj

dívko z kamene s chladnou tváří

neodcházej, stůj!

Asi nechceš mě chápat, tvář tvá je závějí

byl to ode mne nápad upsat se právě jí

jak tohle se léčí

proč milovat zpovzdál, zvenčí, ne víc

proč neumím cíl vzít ztečí a říct ti, říct:

Dívko z kamene přiměj k záři

přiměj k záři plamen svůj

dívko z kamene s chladnou tváří

neodcházej, stůj.

Dívko z kamene přiměj k záři

přiměj k záři plamen svůj

dívko z kamene s chladnou tváří

neodcházej, stůj.

Dívko z kamene přiměj k záři

přiměj k záři plamen svůj

dívko z kamene s chladnou tváří

neodcházej, stůj.

Dívko z kamene přiměj k záři

přiměj k záři plamen svůj

dívko z kamene s chladnou tváří ....