Zázrak jedné noci

Svět Hledačů

přítmím se rousá

Jdou tmou

s pamětí

zarostlou

domů za touhou

Já sám to znám

dál paměť trápím

když mám

před výhrou

po prohrách

chvíli předlouhou

Dál bloudívám

tou trávní pustinou

já sám

náležím

do cechů

věčných Hledačů

Já mám ji rád

svou touhu nestinnou

tím mám

lístek mám

do dětství

věčných boháčů

Ten svět dětských káč

pak zázrak jedné noci

kdy mokrý zelenáč

co náhle s touhou procit’

– věřit kukátkům

střípkům z poutí

když se z běžných lží

rozkohoutím

Já jsem z Hledačů

co prohry nechá mechu

pro nic nepláču

hledám bez oddechu

Věřím kukátkům

střípkům z poutí

dál se z běžných lží

rozkohoutím