Něco k obědu, něco k večeři (Král Krysa)

Rozbitá váza dá se vždycky nějak slepit

a každá kostka ledu jednou roztaje

i každá kocovina dá se něčím přepít

kolik chceš cukru můžeš vhodit do čaje

můžeš se odevzdat dnům tak jak volně plynou

nebo si prohlížet celou noc pod peřinou

v herbáři usušené lístky z tramvaje

Můžeš si lepit náplast kde tě bota tlačí

a stavět barikádu z židlí u dveří

nakonec stejně přijdeš na to že ti stačí

jen něco k obědu a něco k večeři

Každý den potkáváš se u jednoho stolu

chystáš se k rozletu a pak se ukáže

že jako zip jezdíš jen nahoru a dolů

že dávno zapadl jsi přesně do drážek

budík řve každé ráno do práce a klusem

ať stihneš v automatu dát si vodku s džusem

abys měl do života špetku kuráže

Polykáš útržky vět a možná jsi radši

že těm tvým moudrým pravdám nikdo nevěří

naoko bráníš se si přiznat že ti stačí

jen něco k obědu

a něco k večeři

Naposled v osmé třídě choval jsi se vzpurně

že každý strůjcem svého štěstí přece je

od těch dob párkrát skončil tvůj hlas v něčí urně

pak jsi šel domů a dál se nic neděje

tvůj vlak si drncá všichni kolem někam jedou

ty jsi na cestách ty cesty ale vedou

jenom tam kde jsou položené koleje

Ještě je naděje škoda že nejsem mladší

říkáš si já se ještě jednou předvedu

a kdyby ne tak vlastně docela mi stačí

je něco k večeři

a něco k obědu