Hrášek

1. Jak v mořích slunce s tmou se ztrácí

a pokřik racků šel už spát,

tak utekla nám láska, jó, to se stává,

a najednou tě, holka, nemám rád.

Mám dost už těch tvejch věčnejch nářků

a prožárlenejch hloupejch scén,

tak někdy zase brnkni, jó, to se stává,

prostě táhne mě to z kruhu ven.

R: Já půjdu až tam na místa, kde už to znám,

pár stromů, ohniště a tunel a trať,

a kašlu na celej svět, v něm v tobě zas jsem se splet',

a postý řeknu sobě: hloupneš, tak plať.

2. Jak nabobtnalý klíčky hrášku

byly cíle tvý, a já chtěl víc,

já předělat chtěl svět, jó, to se stává,

kolik bylo nás, a stále nic.

Tak pozdravuj ty svoje šminky, lásko,

a do zrcadla zkoušej řvát,

jó, utekla nám láska, jó, to se stává,

a najednou tě, holka, nemám rád.

R: