Brontosauři

Vločky

1. Z vlčích máků a ze sedmikrásek

Hmi

jaro mává na první vlak,

Emi

otvírá bránu, zima byla tak dlouhá,

čekal jsi, říkals': až pak.

2. Až z okapů dolů spadne poslední sníh,

až řeka splaví zlámanej led,

až vyrazí tráva v pražcích na nádražích,

první jarní ruku semafor zved'.

Emi

R: Ještě je mráz a v noci studí tě, když nemůžeš spát,

pár vloček zas spadne ti do očí a donutí vstát

a sbírat větve s jehličím a přikrejt ten tvůj promrzlej dům.

3. Slovo je lék, když v písničce zní

sborem v kruhu kamarádů,

až do rána budou zpívat, smát se a snít,

kameny házet řece do proudů.