Hatátitlá

Skáču z ledu na led

v rozvodněné řece,

z rozsypaných karet

zkouším sebrat střelce,

havran pořád nepřistál,

vrána zatím neodlítla

sval srdce se pouští v cval

jako vraník Hatátitlá

všichni stáří hrdinové už jsou v pánu,

sám si si tu zbyl,

co a kdy jsi komu proved

že bys všem nějak odpustil,

oči sklopené,

jen sobě ne

ne ne

ne ne

ne ne

ne ne

ne.

všechno se tak podobá

šeptá ibyšek

svoboda i poroba

i škrundání v břiše

luna svažuje se stejně jako podbřišek,

výdech splašil vrány v hejně, cestou kdo by šel,

má milá proč už se zvedáš,

vždyť já ještě nepřišel,

všichni stáří hrdinové už jsou v pánu,

sám si si tu zbyl,

co a kdy jsi komu proved

že bys všem nějak odpustil,

oči sklopené

jen sobě ne,

ne ne

ne ne

ne ne

ne ne

ne.

Na okno až zaklepal

svatý František

na nic se ho nezeptám

jen rozliju tiše,

víno ať má sil,

když už tak hezky poprosil.