Déšť, Vůz a Pláč

Mrak černých vran

Na město náhle vrh zvláštní stín

S ním i strach

Ten kdo dřív jen klel - se modlí

Kdosi se v přítmí skryl - měl nůž…

Jeden muž, jenž zákon ctil

Tiše k zemi pad

a tu noc ho pryč vez vůz…

Vůz máčel déšť

A zněl jen zvon

A v dálce kříž

Vůz táh jen kůň

Vez náklad svůj

ke kříži blíž

Déšť, vůz a pláč

Slévá se v tmách

Slévá se dál

Ve vzpomínkách

Vůz blátem jel

Když míjel strom

Jen kluk tam stál

Kůň táh ten vůz

Déšť větve rval

A kluk se bál

Déšť, vůz a pláč

slévá se v tmách

Žal vítr svál

Kluk stál tam dál

Za tou zdí dám v kámen vepsat:

"HÁJIL ZÁKON, PRÁVO A ČEST"

Jistě bůh se zmýlil

Proč mi tátu bral?

Jak mizel mrak těch vran

Mizel v dálce i ten vůz

Vůz blátem jel

žal vítr svál

kluk stál tam dál…