Pověst o hradu Věžce

V Druztový u řeky stojí tam hrad

a jednou za války přišel jen tak

voják do hospody a povídá hned:

„Půjdeme na Věžku, nesmíme se bát“

Poklady se otevírají

poklady se dnes otevíraj

poklady se otevírají

a ty dědku u toho musíš bejt

Vyšli na Věžku, byla temná noc

voják vytáh knížku a pomalu čet

a hrad se otevřel

přitom velkej rámus

to jak ty peníze šly zdola nahoru

Poklady se.

a ty dědku teď nesmíš promluvit

To neznáte starý lidi

jsou někdy jak malý děti

„Jů, hele, to je hnilobčina!“

takhle to řek

a hrad se zase zavřel,už bylo po všem

a voják odešel, už se nikdy nevrátil

Poklady se

a ty dědku teď uháněj domů

Am

a pěkně poděkuj

voják tě chtěl zabít

to za ty peníze měl tě vyměnit

Am

A komu že to máš poděkovat?

No přece těm svým

nevymáchaným ústům.