Dobeška

V podzemním sklepení slavné slánské radnice

před léty bývala tu městská věznice

po svém prvním hříšníkovi nazývaná Dobeška

nejen zdi na její návštěvníky vzpomínají dodneška

V šestnáctém století roku šestasedmdesát

začal v noci Vávra Jindřich motykou do dlažby křesat

přitom běhal po rynku a pobuřoval dobré mravy

hvízdal a byl ožralý a tak byl dán do šatlavy

To bylo tenkrát byl mír mohlo se klidně spát

to bylo tenkrát když kronikáři neměli o čem psát

Když starému katovi zemřela žena Alžběta

pojal za choť Marjánu což byla pěkná koketa

chodil za ní mlynář Jindra nosíval jí macešky (marjánu)

kat to zvěděl stěžoval si dali jí do Dobešky

To bylo tenkrát ...

To co řekl Matoušovi nedalo se popsat slovy

ostrý jazyk osudný byl jistému Janu Hotárkovi

už ho temné sklepení pod radniční věží vítá

tenhle Matouš to byl totiž místní slánský jezuita

To bylo tenkrát ...

Advokát Daniel Vlasák Slanému byl oddán

přesto pro svůj prohřešek byl do vězení podán

opilý do rady přišel a pak začal vésti svou

oratorii nerozumnou a neforemnou

To bylo tenkrát ...

protože tenkrát se neděly žádný senzace

jenže o to víc si užívali

o to víc si užívali

o to víc si užívali nejen legrace