O kohoutovi na Velvarské bráně

Na bráně velvarský kohout se otáčí

jak vítr píská tak tancuje

dolů se dívá do rytmu skotačí

je trochu zrezlej vždyť dlouho už tu je

Dříve prý kokrhal však jen tak tence

prošel-li touto branou z blízkých Velvar host

smál se té historce jak tvrdá vejce

poslali když se stavěl pražský Karlův most

Ať vichr vál anebo ne

nespadnul nikdy nespadnul a nespadne

Ať vichr vál anebo ne

nespadnul nikdy nespadnul a nespadne

Poslouchal zvony a kroky stráží

a nářky z bídy a strach z morovejch ran

a taky radost úsměvy z tváří

Slaňáků z domů ulic bašt a bran

A taky pozoroval náměstí s radnicí

kde kdysi stávaly stráže přísné justice

koš a kruh s řetězy a pranýř s trdlicí

špalek a hranice pro čarodějnice

Ať vichr vál anebo ne

nespadnul nikdy nespadnul a nespadne

Ať vichr vál anebo ne

nespadnul nikdy nespadnul a nespadne

Zažil pár století míru a válek

a i když tam nahoře někdy hrozně zebe

nadál se dívá a kouká do dálek

přežil všechny generace a přežije i tebe

Ať vichr vál anebo ne

nespadnul nikdy nespadnul a nespadne

Ať vichr vál anebo ne

nespadnul nikdy nespadnul a nespadne