Smutný příběh varhaníka Matěje

Za hradbou a vodním příkopem tam za Pražskou bránou

stojí slánský kostel hezkých pár set let

ve svatém Gothardu vzpomínky nestárnou

co nechtěj kroniky chceme povědět

Bylo krátce před adventem kostelem zněly varhany

na věži se rozhoupal zvon zas vyplašil havrany

a na kůru stoupá pára od úst varhaníka Matěje

mráz po oknech venku čmárá a on má na srdci závěje

On trápí se trápí na duši má stín

trápí se trápí hádejte čím

Jó Dorotka Špetlů byla holka zlatá

krásná hodná upřímná jenže byla dcerou kata

v kostele má místo svý hezky od všech dál

o čem pak si asi sní když Matěj nahoře hrál

Ona trápí se trápí …

Tajně Matěj brousil za tmy kolem slánské katovny

Dorotka se z druhý strany naň dívala za okny

Smutný Matěj po večerech na varhany žalmy hrál

dokud se pak neudálo co si osud přál

tak se stala tragédie smůla plivla lásce do tváře

Špetle provdal Dorotku za kata Jana Mydláře

Jak se to Matěj dozvěděl byl zoufalstvím bez sebe

v očích slzy v duši bolest klečíc tu hledí do nebe

A trápí se trápí…

Pak se náhle tajně ztratil nikdo neví kam

však než zmizel prý se dlouho modlil ke hvězdám

možná se dal naverbovat snad si život vzal

od těch dob však na varhany jeho duch tam hrál

A já ho slyšel a i viděl tak mi věřte

né faráři ten je divnej jako všichni který

tvrděj nebo budou tvrdit že to žádná pravda není

jeho duch tam trápí se trápí…