Bůh ví

1. Bylo mi míň, než se v zrcadle zdálo,

básně jsem potají zkoušel psát,

pod tvým balkónem v zimě trochu záblo,

prsty jsem cigaretou chtěl si hřát.

2. Proč se mi vzpomíná tak těžko a líně

na kluka, kterej mi pod balkónem hrál

ty svoje písně opsaný z hrací skříně,

dneska už vím, že o mě opravdu stál.

R: Stromy zlátnou s každým podzimem

Emi E7

a my se touláme noční krajinou,

s námi sbor havranů zpívá chór pro všechny pěší,

kam zítra dojdem, snad jen Bůh ví,

Emi E7

kopyta duní při cestách za jinou,

za závojem z ostružin hvězdný prach, co pod botama zvoní.

3. Kde zrovna spíš, který slunko ti svítí

a kdo tě po loukách snů provází,

Emi

já dneska žiju, jak se dá, z malichernejch všedností,

písničky z dětství jedna s druhou odchází.

4. Obutá do ticha mým pokojem září

vzpomínka na chuť obyčejnejch rán,

na starou kytaru, na hlas s mladou tváří,

bojím se, že ho víc už nepotkám.

R:

*: + kam zítra dojdem, snad jen Bůh ví,

Emi E7

kopyta duní při cestách za jinou,

za závojem z ostružin hvězdný prach, co pod botama zvoní ...