Kino

Ještě stojí starý dům,pustý a zapomenutý,

ve stínu kaštanů si pomalu kleká do trávy.

Ještě stojí starý dům, tak jako ještě žijem já a ty,

já tvůj člověk a ty mý město, dva filmy odstavený od slávy.

R: Ještě stojí starý dům,

Hmi

omítka padá na plyš sedadel,

Ami

milence kteří se sem chodili hřát,

dávno už ohnula tíha dní.

Už dávno nehrají v tom starým kině na předměstí,

mezitím čas nám sepsal plány dětských let.

Tolikrát potají to plátno smíchu i bolestí

hledal jsem v rozvalinách let tak jako dřív.

Poslouchám jak nám tiše padá svět, jak praskaj zdi a střechy životů,

a my jsme den ze dne horší a horší, jak stárnem.

Poslouchám jak v šedivým proudu let čerstvý rány se moc nehojí

a sny o lásce a hrdinech z plátna blednou jak v dálce se ztrácejí.

R: Poslouchám jak nám tiše padá svět,

jak praskaj zdi a střechy životů,

už nejsme milenci a nechcem se hřát,

smějem se pohádkám, kde dobro vítězí.

A ty už nehrají v tom starým kině na předměstí,

mezitím čas nám sepsal plány dětských let.

Tolikrát potají to plátno smíchu i bolestí

hledal jsem v rozvalinách let tak jako dřív.