Občas to zvládám

1. Roky mi křídla stříhaj,

já stále hledám zem a stáj, kde čeká můj kůň.

Slova, co se mnou líhaj,

stále míň upřímný se zdaj, jak špinavá tůň.

R: Jen občas to zvládám, když chce se mi psát,

když tóny do pražců skládám a bezpočtukrát se zkouším ptát,

kde jsi moje spásná a čistá jak sníh,

písničkou houpavě krásná tam, kde končí hřích,

tě zbývá dost i pro můj svět.

2. Roky jsou čím dál kratší,

právě když dostávám tu chuť žít každej den dýl.

V noci se na mě tlačí,

sny, co jsou těžký víc než rtuť, v hospodách zavíraj dřív.

R: