Vrazi z donucení

kápo 3 (v E moll)

1. Někde v horách svítá, v mlze ztracených snů,

kovbojů, farmářů z plání až do konce dnů,

není vám dáno být, tam kde spí slunce v osení,

v očích vám zůstal ten chlad vrahů z donucení.

2. Slyším vás křičet z tý dálky, dusí mě zbytečnej hněv,

v rachotu střel věčný války, na rukou vaší krev,

všechny ty rány mě pálí, vy zasvěcení,

pod kůží vás všechny mám, vrazi z donucení.

R: Máme příliš malej svět

a příliš mnoho hrdinů

pro jednu zemi na odpis

co žije na dluh vlastních snů.

3. Víc než slunko mi scházíš, když vítr pije můj pláč,

nad světem bláznů se stmívá a smrt je blíž než se zdá,

jenže v dlani máš psáno, že my dva nezkrocení,

stojíme dál proti vám, vrazi z donucení.