Každé zrnko písku

Když přepadá mě tíseň a když hledám odpověď,

když všechny klíčky naděje ve mně dusí slzy a sněť,

někde hluboko se zvedá slabý hlas, co mocně zní,

navzdor protivenství a morálce zoufalství.

Nerad obracím se zpátky a měřím své pochybnousti,

jako Kain se musím postavit té lavině událostí.

A v té hektické chvíli vidím ruku věčných sil

v každém zrnku písku, v každé kapce,již jsem pil.

Ty žhavé květy slabosti a planá minulost

jak vrazi setly svědomí a každou patrnou ctnost,

ale slunce jak louč času nám ukazuje směr

a tlumí bolest z nicoty a z dekadentních her.

Upírám své oči do plamenů pokušení

a vždycky, když chci vstoupit, něco se ve mně změní

a začínám zas chápat, k čemu patří každý z nás,

každé zrnko písku i každý spadlý vlas.

V smutných nocích prošel jsem od bídy k bohatství,

v divokých snech léta i ve světle mrazivých zim,

v hořkém tanci samoty, který mizí vesmírem,

v lesklých střepech čistoty za každým nevinným snem.

Slyším dávné kroky jako údery o vlnolam,

někdy cítím něčí blízkost a někdy jsem úplně sám,

potácím se na hraně světa lidí, je to tak,

jako každé zrnko písku, jako každý padlý pták.