Pavouk

Vyjel pavouk ze skuliny,

osminohá hvězda viny,

temná. Zadek, hrudihlava,

pod ním měkká stěna plavá

domku z prken. U mne krotcí

/v nakažení mého kotci/

pavouci jsou. Miluji je,

šeré lupiče bez šíje,

psance osudu, žebráky,

důmyslných křídel ptáky

/líbezně je létat vizte

v dumné jeseni a čisté/,

strůjce přejemného kvítí

z niteček, jež v koutech svítí,

bílých vlášení spleť hluchá,

věnce vyhaslého ducha,

šedé, rozvěšené kradí...

Hamac hebký hosty svádí

k spánku. Utajená sluje

s koberci. Hypnotizuje

pánem svým, jenž v prachu číhá,

pupek smrti, pavouk, tíha

úkladná, bob, černé sémě

vypučelé z kleteb země

vzdušná, malounká ropucha,

jedovatá, ale suchá.

Osminohou hvězdu viny

vizte dvou mých očí blíny.