Zimě

Šípkově rudé slunce

se podlouhle tetelí

na poškrábaném ledu.

Zmrzlé nudle pod klukovskými nosy.

Vzduch tak špičatý

že by se s ním daly čistit nehty.

Chvílemi se zadrhne dech

jako v zipu.

Bruslaři přímo v patách

sami sobě.

Dlouhé modré stíny se točí

jak gigantické rafije.

Pokaždé když brusle

předjedou bruslaře

nezvučné žuchnutí o led.

Tvrdá voda touhle roční dobou.

Daleké pronikavé výkřiky

zní docela blizoučko.

Všechny světové strany musejí být

úplně nablízku.

Přižene se děvče

z tečičky v pozadí v dospělou

za pár vteřin

na nezvučné brusli

a druhou nataženou dozadu

obličej daleko vpředu

tváře rudé

blažená líbací pusinka

oči dokořán

a teď už docela blízko.

Pak bleskurychle zahne

za světovou stranu

a pryč.

Ale i bez bruslí

stačíš pochopit

že tohle bylo štěstí:

skutečné tu chvilku kterou trvá.