Dohola (La tondue)

Tu dívku, s kterou spal sám velký pruský král,

sám velký pruský král,

tu spravedlivý dav dohola ostříhal,

dohola ostříhal.

Za nepřípustný zvyk /: říkat:"Ich liebe dich" :/

dostala paruku /: a z módy vyšlý střih. :/

Vlastenci stateční /: bděle ji hlídali :/

a střihačovi psů /: tu hřívu vydali. :/

Snad jsem měl pozvednout /: za její rouno hlas, :/

měl jsem se možná prát /: a zachránit ten vlas. :/

A já jsem jenom stál /: a nevěděl, co říct, :/

mám ze střihačů strach, /: zvlášť, když jich stříhá víc. :/

Zíral jsem na ten zjev, /: jak když mě udeří, :/

a pak povídám jen: /: "Škoda těch kadeří." :/

A koukám: jedna z nich /: se válí u cesty, :/

dám si ji jako květ /: do dírky u vesty. :/

Znamení na klopě /: se těžko utají, :/

střihači copánků /: mě podezírají. :/

Že prej to tupí vlast, /: takový jednání, :/

tak nemám metály /: a vyznamenání. :/

A mně to nevadí, /: a já se nezlobím, :/

ta kadeř je můj řád, /: a tou se ozdobím. :/