Baromantická

V slabých chvilkách

milost cítím,

minulost procházím.

A v jemných rukách

vřelost cítím,

do sebe se obracím.

Tu du tu du …

Staří pláčou,

že noc bolí

a nesměle odchází.

Tenkou stěnou

v měkkých tkáních

minulost prochází.

V slabých chvilkách je víc,

než-li tušíš,

vítr se otáčí.

Fouká do listí,

vše se pročistí.

Fouká do listí,

vše se pročistí.

V nočních svitách

se roztahujou černý stíny.

Listí se zvedá,

okenicí vítr mlátí.

Tuším, čekám,

jestli s nimi zemře vše co vím.

V tenkých stěnách

se roztahujou černý stíny.

Listí se zvedá,

okenicí vítr mlátí.

Tuším, čekám,

jestli s nimi zemře vše co vím.

V nočních svitách

se roztahujou černý stíny.

Listí se zvedá,

okenicí vítr mlátí.

Tuším, čekám,

jestli s nimi zemře vše co vím.