Nebe to ví

Nebe to ví

a lidem nebudu se zpovídat

Raimond mě nesl v náručí

a říkal-mám tě rád

Chtělo se mi brečet

a chtělo se mi smát

chtělo se mi šaty roztrhat

a vyhodit je k temné obloze

a teplý letní vítr

by do nich začal vát...

Odlétly by jak padlí andělé-

a byli jsme děti-najednou dospělé...

A já chtěla strašně

utonout v té divné bolesti

a krví trávu požhnat...

Mé hlasy řekly:Ne!

Ne-to se nesmí stát!

A já se začla bát...

Mám v sobě tolik lásky

a nesmím ti ji dát

Mám v sobě tolik lásky

musím ji nepoznat!

Hlasy mě volaly

a volat nepřestanou...

V Lotrinsku,v Champagne,

v Domrémy

noc hořřce voní vínem...

Je těžké zůstat pannou...