Víájpí

Docent Sentiment a hrabě Cynik

a já jsem jak oblázek na dně vodopádu,

co nemůže říct ,,no tak, já jdu jinam.´´

Voda ho pořád, pořád omílá,

mít vůli, dávno bych tu nebyla,

ten kámen nemůže jít do penze,

čeká ho třeba jiná dimenze.

A jestli slza úsměv smočí,

ve vodě se jen pootočí.

A nastaví svou hrubší stranu,

mít tu moc, tak tu nezůstanu.

Můj smutek není žádnej víajpí,

můj průšvih není žádná celebrita,

jsou to dva starý pacholci

a rudej koberec je zrovna neuvítá...

ná ná ná ná ná ná ná ná ná ná.....

A moje pochybnosti v uválenejch šatech,

postávaj tiše, kouřej v oprejskanejch vratech,

když už je ponor vážně přes čáru,

můžu si vylepšovat profil v bulváru.

Navěky říkat jenom to, co se sluší

a skončit jak balvan s obroušenou duší.

A jestli slza úsměv smočí,

ve vodě se jen pootočí.

A nastaví svou hrubší stranu,

mít tu moc, tak tu nezůstanu.

ná ná ná ná ná ná ná ná ná ná...

Navěky říkat jenom to...

A jestli slza úsměv smočí...