U Kokořína

Znám jednu hezkou hospodu zámeckou,

šumí tam vinice potok a háj.

Znám jednu hezkou hospodu zámeckou,

teď je ve zvyku říkat jí ráj.

U Kokořína, u Kokořína,

lahvičku vína si vypiju rád,

u Kokořína je Kateřina

a Kateřina prý zná milovat.

Šenkýřka hbitá, chytře se proplýtá,

každýho odmítá, zkrátka to zná.

Sotva tam vkročím, padnu jí do očí,

svět se zatočí a už je má.

U Kokořína, u Kokořína,

lahvičku vína jsem popíjel rád,

u Kokořína je Kateřina

a Kateřina nechce milovat.

Jednou má milá víno mi nalila,

já na to: Ludmila, to je ta má.

Ouhá, má milá hned celá žárlivá

víc mi Ludmilu nenalívá.

U Kokořína, u Kokořína,

lahvičku vína jsem popíjel rád,

u Kokořína je Kateřina,

má Kateřina nechce milovat.

Jó, milí, zlatí, v zájmu svý outraty

vždy jazyk na uzdě je třeba mít.

Ludmila bílá, lásku mi zhatila,

kde tě, vínečko, teď budu pít

U Kokořína, u Kokořína,

lahvičku vína si vypiju rád,

u Kokořína je Kateřina

a Kateřina ta zná milovat.

Tebe jen, tebe, má Kateřino,

tebe jen tebe, tebe a víno

chci mí-í-ít

navždy rá-á-á-á-ád.