Sláma v botách

1. To Já vždycky žil jen v rámusu měst

a milióny prošel jsem jich na mou čest

nebudu lhát smíte se smát

Já dál slámu v botách mám

I můj krejčí povídá vy jste podivný typ

a ukažte mi někoho, kdo umí šít líp

ať mám třeba frak, ať se do parády dám

Já dál slámu v botách mám

R: Tohle dávno už vím, z toho úniku není

kdyby stal se i div, tak málo se změní

vždyť vím, kdybych měl mít kdoví jaké jmění

Já dál slámu v botách mám

2. Ten kdo potká mě, ten pozná hned

jak málo se hodím pro ten nablýskaný svět

čím to je, že ať dělám, co dělám, přísahám

Já dál slámu v botách mám.

Já vím, že se ryba nesmí nožem jíst

umím báječně psát, taky báječně číst

a čím víc se snažím, tím prozrazuju sám

Já dál slámu v botách mám

R: Tohle dávno už vím, z toho úniku není

kdyby stal se i div, tak málo se změní

vždyť vím, kdybych měl mít kdoví jaké jmění

Já dál slámu v botách mám

3. Já se v městě narodil, tady žiju moc let

ale s venkovanem odjakživa si mě každý plet

proto jsem se dneska s tímhle svěřil právě vám

Já dál slámu v botách mám

Chtěl bych se s někým vzít, ale pořád nemám s kým

ono někdy nestačí mít sako jako manekýn

čím to je, že ať dělám co dělám přísahám

Já dál slámu v botách mám

R:

4. Teď už dávno je mi fuk, co si kdo povídá

když jsem takový, tak prostě i s tím se dožít dá

nebudu lhát smíte se smát

Já dál slámu v botách mám

Žiju jako venkovan v bytě nad hlavní třídou

to jsem Já co si ho děti na zeď malujou křídou

a tak říkám všem i těm co ještě příjdou

Já dál slámu v botách mám

R: