Koclířov 1, Svitavy 5

1. U silnice čekám na svůj stop,

uprostřed mezi lány polí,

a od obzoru po obzor je ticho jako hrob

tam, kde stará státní kříží cestu třicetpět,

Koclířov jedna, Svitavy pět.

2. Pak slunce začlo bzučet, když jsem se k němu otočil,

a rozostřovat se mi před očima,

to žlutý práškovací čmelák vybral si mě nejspíš jako cíl,

čekám už jenom, kdy se z jeho střílny ozve těžkej kulomet,

Koclířov jedna, Svitavy pět.

3. Ve snu vidím husté řady aut,

které se po dálnicích ženou,

pak jedem spolu na velbloudech, letíme, a já jsem kosmonaut,

dneska už se přece nebudeme vracet zpět,

Koclířov jedna, Svitavy pět.

4. Táhneš mě jak řeka vodu z hor

a jako řeku táhne moře,

možná se jen mezi námi někde cestou zbláznil semafor,

a někdo už zařídí, že auta začnou jezdit, že odbrzdí se svět,

Koclířov jedna, Svitavy pět ...